Teď jsem se bavila s jednou babičkou na písku - že krmí dítě jednu hodinu. Je to hodně? Už si nepamatuju, jak dlouho jsem dcerku krmila, když byla menší. Teď si jen vybavuju, jak dlouho po ní uklízím :)
Pořád hledám to téma...přemýšlím, ale ve volném čase nám nějak zaplněnou kapacitu mozku nad tím, abych stvořila kloudnou větu, natož souvětí a stále si nejsem jistá, zda psát o něčem reálném nebo příběh smyšlený. Nicméně tvůrčí psaní mi stále chybí...
Také zvažuji přepsat již mou hotovou a na střední škole svázanou knihu, ale bude to někoho zajímat? Je úplně jiná doba. Jinej svět. Nevím, co je teď v kurzu. Včera jsem četla rozhovor s vizionářem Ondřejem Neffem a to mě posadilo na zadek. Dost bere lidem iluze :-) Ale je to natolik inteligentní a přísný tvor, že by mu člověk věřil i to co nechce :-)
Téma války a co bude je pro mě problematické uchopit, jako matka a člověk mám z budoucnosti obavy - řeší to zbrojní průkaz? - kdo ví? Válka může být v dnešní době otázka pár hodin než mnohaletého pomalého vymírání. Nebo možná už vymírání začalo a ještě si to nechceme přiznat...
Nevím, s čím jít dnes spát. Mám tolik plánů na budoucnost a tolik mi vadí, kam to ve světe spěje. Krásnou noc všem.
září 2015
PS: teď je to rok a měsíc, co začal chodit partner denně do hospody. Dá si svoje 3-4 piva a se zlou náladou mi v noci káže, jak hrozný je jeho svět díky mě. Stojí to za to? Kdo ví, třeba se naše cesty zase někdy potkají. Třeba mi to po dalším roce nezkřiví půl obličeje, nebo celý. Mě už emoce nebaví. Každý večer čekat, co bude, co se bude dít, s čím přijde. S lítostivou, s kým se bude srovnávat. Slíbila jsem si, že ho nahraji na diktafon. Ale nemám na to žaludek, ani si to nechci pouštět zpětně. Je to tak smutné.
Je mi líto dcerky.

Žádné komentáře:
Okomentovat